Moje zkušenost s chovem plžů Limicolaria flammea

I. Puclík a Wolfinka

Když jsem se minulý podzim poprvé odhodlala navštívit burzu Živá exotika, mezi stolky s nejrůznější havětí mě zaujaly přepravky s velkými tygrovanými šneky (tehdy jsem měla ještě dost rozumu, abych si ty ubožáky nekoupila) a dále chovatel, který měl stolek plný různých plžíků, až se zdálo, že mu stůj co stůj nějaký uteče. Neodolala jsem a dva nejkouzelnější, nejprt’avější a nejdražší šnečky jsem si spolu s nově zakoupeným fauna boxem a kostkou lignocelu přinesla domů.
Už když jsem je kupovala, věděla jsem, že je to druh limicolaria flammea neboli nepřesně achatina plamínková, že jejich prarodiče pochází z Nigerie a že jsou to zatraceně náročné potvůrky. Doma jsem je dala do zakoupeného 12 litrového fauna boxu, který jsem položila na polici, pod níž je žárovka a velké akvárium s vodními želvami. Šneci tak měli trochu tepla, které proniklo dřevem a vlhkost od želv.
Na dno jsem dala hrabanku z lesa (s lignocelem se mi prozatím nechtělo patlat), doprostřed mělkou misku s oblázky s vodou a velký korkový kořen. Stěny jsem obložila mechem z lesa, který jsem nijak neupravovala a korkovou kůrou. Šnečci se okamžitě schovali a následující asi dva týdny jsem je večer co večer lovila z mechu a z půdy, a dávala je na misku se žrádlem. Po několika týdnech začali na misku lézt sami a po nějakém měsíci se přestali bát. Po mých želvách, které mi před lety zemřely kvůli vážným problémům se zadrženými vejci, jsem jim dala jména Puclík a Wolfinka – volba ne příliš šťastná, jak se později ukázalo.

II. Limicolaria obecně

Z dostupných zdrojů se mi podařilo zjistit, že ačkoliv tento rod má několik druhů, tak se chovají jen limicolaria flammea pocházející z Nigerie nebo z Quinea Bissau. V přírodě žijí ve velkých skupinách (proto se doporučuje chovat jich vždy víc) a živí se převážně listy papáji. Jejich životní cyklus může být i velmi krátký, zvláště ve špatných podmínkách. Pokud mají vše co potřebují, mohou se dožít až tří let. Šneci se probouzí mezi sedmou až jedenáctou hodinou večerní a vydrží celou noc lozit po teráriu. Zvláště se jim líbí lozit po kořenech a listech rostlin. Oblibují, když se jim potrava dá na nějaké vyvýšené místo v teráriu (třeba zavěšení listů ze stropu) a úplně milují, když se jim ze stropu zavěsí sépiová kost.

III. Můj chov

Nádrž: Plastový box – nejprve o 13 litrech pro 2-3 šneky, pak o 43 litrech pro 4 – 7 šneků, kvůli zvýšené vlhkosti je dobré, mít tam co nejméně děr – u fauna boxu jsem proděravělé víko zakryla sklem, ale nestačilo to. Proto jsem část otvorů ještě zvenku přelepila izolepou. Časem jo hodlám dát do prostorného skleněného akvária, zarostlého vegetací, kde nejlépe vynikne pestré zbarvení jejich ulit.



Substrát: lignocel smíchaný s dolomitem v poměru 10:1 (vápnitý dolomit od firmy Agro, kupuji v OBI). Lignocel je také možné ještě smíchat s lesní hrabankou nebo s rašelinou. Hrabanku před použitím vždy dám na jednu minutu dvacet vteřin do mikrovlnné trouby a zapnu ji na plný výkon. S rašelinou doporučuji udělat totéž, také je možné hlínu nechat pořádně propéct v troubě. Hrabanku i rašelinu je možné použít také jen smíchané s dolomitem. Šnekům vyhovuje obojí. Pozor: v samotné hrabance, i když předtím byla v troubě, se asi po 7 –8 dnech mohou začít líhnout nejrůznější brebery!!

Rostliny: Jednoznačně mech, chov šneků si bez něj nedokáží představit a myslím, že moji šneci si zase nedokáží představit terária bez mechu. Osvědčil se mi bělomech (nejlépe nabrat v létě, když je sucho a nejsou brebery), dále obyčejný travní mech a rašeliník (v něm je nanejvýš nějaká ta muška nebo pavouček). Velkými polštáři mechu je dobré obložit stěny. Neosvědčily se mi husté polštáře vysokého mechu, který roste v lese – lepší je brát menší kousky, kde nemají hnízda svinky, stonožky a podobní havět’ nebo brát jen vysušený, zdánlivě odumřelý mech – tam by nemělo nic být. Z dalších rostlin používám drobné odnože pandánu neboli falešné palmy (pandanus), dále šplhavník (scindapus), břečt’an (hedera) a kapradiny (př. pteris). Pandán ani pteris nejsou jedovaté, břečt’an a šplhavník jsou lehce jedovaté, ale šnekům to zřejmě nevadí. Pteris chutnala šnekům tak, že ji chudinku asi do dvou měsícú skoro zlikvidovali. Ostatní rosltinky vydrží dlouho, jen u břečt’anu pozor na přemokření – ztratí pak listy a uhnije. Rostliny pak už skoro nezalívám a sázím je přímo do substrátu, v případě uhnívaní kořínků je ale asi lepší použít květináč.
Dobré také je, natrhat na louce pár rostlin i s kořeny a zasadit je šnekům do terárka – mladé kopřivy mohou vydržet v hodně vlhkém teráriu až dva týdny,dlouho takto vydrží listy ostružin, které mám u miminek nebo snítka petrželky.

Ostatní dekorace: Korkové kořeny (pokud předtím prošly normální troubou nebo mikrovlnkou, v žádném případě se nesmí dávat ke šnekům ještě teplé – okamžitě se tam totiž udělá plíseň), korková kůra, nejrůznější jehličí (neplesniví), velká miska s vodou.





Chov bez mechu a dalších rostlin aneb kdo se bojí breberek: Na dno dáme lignocel, ten posypeme jehličím a po teráriu rozmístíme korkovou kůru a hodně dřeva, po kterém by šnečci mohli lozit namísto rostlinek. Můžeme dát také bambus. Patřičnou vlhkost pomůže udržet topná folie nebo topný kámen.

Teplota a vlhkost: topná folie a spínací hodiny, folie se vždy zapne na 15 minut po půl hodině, poslední dobou ji nechávám běžet i přes noc, pokojová teplota místnosti je průměrně 23 stupnů, někdy až 25. Lepší by byl asi temrostat, časem ho hodlám pořídit. Průměrná teplota u šneků je 25 stupnů, v substrátu může být i dost nad 30. Průměrná vlhkost: 70% Doporučované hodnoty jsou však vyšší: teplota 30, vlhkost 80-90%.


Potrava: Listová zelenina (hlavně nejrůznější saláty - př. rukola, římský salát), luční rostliny (mlíčáky, jetel, jitrocel, kopřivy, listí bodláků, je možné zkoušet vše, co chutná našim plžů – což se pozná podle ,,stupně ožranosti”:) Dále nejrůznější ovoce (hlavně jahody, jablko, banán) a zelenina (hlavně okurka, cuketa, lilek, brambory, batáty a mrkev) a granule pro želvy, kočičí granule a vařené vajíčko (tyto tři komponenty dávám jen občas). Nevím čím to, ale dospělí šneci mi nechtějí jíst žádné kašičky, miminka s tím však nemají problém.

IV. Mé odchovy

Ve stáří necelých 8 měsíců a ve velikosti asi 4cm mi nakladli šnečci hned čtyři snůšky – v první bylo 25 vajíček, v dalších dvou něco kolem 20 a v poslední snůšce jen tři vajíčka. Bohužel jsem tehdy šnečkům netopila a také vlhkost v místnosti byla díky tomu, že želvy byly přes léto na balkoně, nižší. Šnečci nechtěli po nakladení moc jíst a do dvou měsíců odešli do věčných šnečišť. Prý se to může stát v případě, že šneci udělají moc vajec – vykladou se a následně zahynou vyčerpáním. Toto se samozřejmě může stát jakémukoliv šnekovi, ale limicolarie jsou na to zřejmě náchylnější. Snůšky se nacházely porůznu v lignocelu, mezi kořeny pandánu a v rašeliníku (většina z nich tedy nebyla vidět ze strany terárka ani z jeho spodku). Z těchto čtyř snůšek se vylíhlo 58 živých šnečků, které mám rozdělené podle snůšek ve třech pětiltrových plastových boxech a v jedné menší krabičce. Všechny boxy leží z jedné až dvou třetin na topné folii. Miminka mají teplotu kolem 30 stupňů a vlhkost 95%. Úmrtnost byla velmi nízká – ze všech šneků zahynul pouze jeden, a to ještě neštastnou náhodou – rozbil si budku pádem z víka (spadl jen z 25 cm výšky na relativné měkkou podlahu).

Zařízení ,,inkubátoru”: plastová krabička zčásti položená na topné folii, uvnitř je lignocel smíchaný s dolomitem a trochu hřebíčku proti muškám, vajíčka je možné lehce zasypat nebo přikrýt rašeliníkem. Šnečci se mi začali líhnout po deseti dnech. Snůšky jsem však neobjevila hned po nakladení, byly nějaký den v teráriu.

Zařízení nádrží pro miminka: podobné jako u dospělých, tedy lignocel/rašelina/hrabanka + dolomit, mech a rostliny.

Můj současný chov Momentálně má v chovu 4 dospělé šneky – dva s oranžovými proužky, jednoho s lehce naoranžovělou ulitou a jednoho rovněž s oranžovou ulitou a červeným proužkem na noze. Tyto šneci během posledního měsíce udělali nejméně tři snůšky o počtu vajec 7 – 20, a už se mi vylíhli další šnečci. Šneci, přestože se množí co to dá, nejeví známky vyčerpanosti. Snůšky jsou však menší s velkým počtem neoplodněných vajíček.

V. Několik dobrých rad aneb čemu se při chovu vyhnout

- nechovat na holém lignocelu, ale zařídit terárium něčím, po čem by šneci mohli lozit
- dlouhodobě topit a pak najednou na delší dobu topit přestat -) šneci se zavíčkuji
- nechovat va fauna boxu nebo box nějak upravit -) bez oblepení víkla se tam drží stále nízká vlhkost (45 – 50%)
- suchý mech a přemokřený substrát -) šneci tam nemohou naklást vejce a přesto, že je na dně bahno, je nízká vlhkost a šneci se víčkují (nízká vlhkost jim vadí daleko víc, než nízká teplota!!)
- nizká vlhkost -) šneci mají škaredé jakoby krabaté boudy a víčkují se
- pokud se šneci z nějakého důvodu pořád víčkují, je lepší, než je ustavičně budit a tím vyčerpávat, vzbudit je až po delší době (týden až dva, pokud šneci byli před víčkováním dost vykrmení) a zvýšit jim teplotu a hlavně vlhkost
- lesní hrabanku nepoužívat déle než 8 dní, nebo ji pak zkontrolovat (některé brebery jsou vidět pouhým okem)
- na pohled hubené a vysílené šneky přendat do nízkého boxu, kde budou mít vysokou teplotu a vysokou vlhkost, a tam je nejdřív ,,vykrmit”, a pak terpve dát do terária (je to možné dělat i u miminek)
- chov jednoho šneka – šneci jsou zvyklí v přírodě žít ve skupinách, doporučuje se chovat skupinu o 10 šnecích, já měla spolu dva dospělé šneky a ted mám čtyři (časem přibydou další) a 4 šneci jsou rozhodně spokojenější než dva, dokonce se domnívám, že kdybych od začátku měla šneků víc, Puclík a Wolfinka by neudělali tolik vajec a třeba by tu dnes ještě byli
- nechovat s nimi pohromadě žádné další druhy šneků, nebo aspoň žádné velké druhy šneků – limicolarie potom přestávají přijímat potravu – první problémy mých šneků s víčkováním začaly, když jsem k nim přidala achatinu fulicu albínka, který je rychle přerostl
- nepřevážet je někam, kde bude dlouhodobě chladnější teplota, než na jakou jsou zvyklí – pobyt šneků na chatě se mi neosvědčil
- velmi opatrně s nimi manipulovat – jsou tvarem opravdové vrtule a i při vší opatrnosti není žádné umění pustit je na zem – šnek se vykutálí nebo vyklouzne z ruky, zvláště při mazání ulity olejíčkem je třeba na to dávat pozor – naštěstí i pád z větší výšky je budka dospělého šneka schopná bez újmy ustát, pokud nespadne vyloženě na beton, u miminka však i pád z menší výšky může být osudným
- nedávat dohromady různě staré snůšky, dříve vylíhnutí šneci se totiž mohou do svých zatím ještě nevyklubaných bratříčků z novější snůšky pustit – mně se to aspoň stalo
- zdánlivě mrtvého šneka nezakopat, dokud z ulity ,,nepoteče“ -) vrtule jsou přebornící v umění hrát mrtvé – i když se dá zavíčkovaný šnek do misky s voudou, pokud se mu nechce, nevyleze – ani kdyby tam byl hodinu – vyleze třeba až v teráriu, o kus popoleze, uždibne si trochu sépiové kosti a opět se zavíčkuje. Vrtule se dále umí do ulity schovat tak, že z nich nic není vidět a hrají mrtvé brouky – dokonce se může stát, že i smrdí (respektivně smrdí lignocelem). Jeden nový šnek mi vylezl až po 4 hodinách (máčení nemáčení) – už jsem myslela, že jsem koupila prázdnou boudu!

Fotografie (po kliknutí zvětšíte)

VI. Zajímavost na závěr

Jedna paní byla v Nigérii a při své návštěvě tam sebrala pěkné barevné ulity. I dala budky do kapsy od džínů a pak na ně zapomněla. Doma džíny hodila do pračky, zapla ji na 60 stupňů, a když prádlo vyndala, vzpomněla si na ulity. Byly stále v kapse kalhot, ale najednou z nich koukali živí šneci!! Milá paní nevěděla, co s nimi, protože zájem měla o budky, ne o šneky v nich, ale protože byla zodpovědná a uměla používat google, našla si na internetu, co jsou šneci zač a nejbližší jejich chovatelku, které by je dala. A tak se stalo. Šneci se dostaly do správných rukou a nakladli vajíčka, z kterých se po čase vylíhli další šnečci. Ne, nevymýšlím si – pokud umíte německy, tento příběh je v originální verzi k dispozici: http://exoticsnailselvira.jimdo.com/limicolaria-flammea/ Onou chovatelkou je paní Elvíra z Rakouska. Na jejich strákách jsem čerpala některé základní informace, jak limicolarie chovat.

VII. Zajímavé odkazy:

Zde je nápad, jak zabránit, aby sepiová kost navlhla:
http://www.achatina.cz/alba/album.php?id=569

Zde je návod, jak zabránit u dřeva plesnivění + další rady:
http://www.achatina-savana.wgz.cz/rady-chovatelum Zde je seznam rostlin, které je možné ke šnekům dávat (sice v němčině, ale s pomocí google lze rychle latinský a pak i český název rostliny odhalit)
http://exoticsnailselvira.jimdo.com/terrarium_und_gruenpflanzen.php

Návod k chovu v němčině:
http://exoticsnailselvira.jimdo.com/limicolaria-flammea/beschreibung-haltung/

Co asi všichni znáte:
http://achatina.cz/view.php?cisloclanku=2009100004